Změna režimu v roce 1989 byla pro mne naprosto zásadní. S otevřením hranic se mně otevřela vrátka ke splnění mých přání. Možnost pracovat v zahraničí mi přinesla velké zkušenosti, částečnou finanční svobodu a hlavně samostatnost a sebevědomí. A prvním velikým přáním, které jsem si splnila, byl pes německé dogy Baltazar (Brix Častava). Chtěla jsem velkého a přitom elegantního a pohyblivého psa, tyto parametry německá doga bezesporu splňuje. Baltazar měl ovšem vlastnosti, které ani pro dogu nejsou běžné, a jsem přesvědčená, že se mohou projevit jen při velmi úzkém soužití psa a člověka. Byl první a už tím jedinečný, ale dodnes pro mne zůstává především úžasný parťák, kamarád. Díky jeho obrovské empatii a inteligenci dodnes mezi mými přáteli kolují až neuvěřitelné historky, jejichž je výhradním aktérem. Svou osobností byl tak jedinečný, že pravým zakladatelem chovatelské stanice Von Wiederholz je on, protože bych asi měla vždy nějakého psího soudruha, ale díky Balimu jsem měla chuť chovat plemeno, jež je obdařeno takovou krásnou duší. Bohužel tragicky zahynul, aniž měl možnost předat své vlohy dalším generacím. Jeho smrt byla pro mne velikým utrpením. Chtěla jsem nějakého „náhradníka“, a doufala jsem, že pes příbuzné krve ho bude alespoň trochu připomínat.

A tak ke mně přibyla Harpyje Uttis, faktická zakladatelka rodu. Harinka měla trochu komplikovanou povahu. Baltazar byl naprosto sebejistý, samostatný a plnohodnotný přítel, Harpyje byla závislá na svých lidech, naprosto oddaná, poslušná až spíše „šprtka“ a velmi nedůvěřivá k cizím lidem, zejména mladším mužům. Tímto povahovým rysem se stala výborným indikátorem pro výběr mužských partnerů (když prošel u Hariny mohl i do rodiny). Harpyje byla obrovský sportovec, v 17 km/h ještě klusala, a takto dokázala bez problémů běžet 20 km. Měla téměř dokonalou anatomii, o tom svědčí i bezpočet titulů, které až do pozdního věku sbírala, a co víc – byla úspěšná i na poli pracovním. S Harpyjí jsem dogám opravdu propadla a přišla Matylda Uttis. Od toho okamžiku se můj život nedá nazvat klidným. Harpyje štěně absolutně adoptovala a chránila proti všemu, což ovšem ve spojitosti s Matyldinou zvědavostí a všetečností byla kombinace nebezpečná. Jedna historka za vše. Matylda ze zvědavostí sledovala stavbu a zedníky si velmi oblíbila, kdežto Harina neměla nikdy potřebu se družit s lidmi, kteří nespadali do okruhu rodiny a nejbližších přátel. Při svých invazích na staveniště Matylda strčila packu kam neměla a vykvikla bolestí, Harpyje to vyhodnotila jako pokus zedníků ublížit štěněti, a tento den již práce nijak nepokročila, neb zedníci strávili zbytek pracovního dne na střeše, pod kterou stála hrozící a běsnící Harpyje. Matylda, ač jí rozhodčí nepřáli tolik jako Harpyji, byla nesmírně elegantní v pohybu, ale čím navždy okouzlila tolik lidí, to byla její družná povaha snoubící se s velkou inteligencí. Její touha po poznání, samostatnost a naprosté přesvědčení, že svět je tu pro Matyldu, mě připravilo o několik let života. Ale pohled jejích lišáckých očí mě vždy odzbrojil, ať už se toulala či zbaštila něco co jí ani zdaleka nepatřilo.

První vrh Von Wiederholz se velmi vydařil, „Áčka“ se prosadila na výstavách, jako pracovní psi a báječní partneři. Jediná fena z tohoto vrhu měla budoucnost jasnou od narození. Ačkoliv bylo logicky absurdní, abych si nechala další dogu, Arwen von Wiederholz rodnou stanici neopustila. Fena s nejkrásnější hlavou co jsem dosud viděla, sedávala jako pravá dáma na židli či pohovce, zadek na nábytku nožku přes nožku a přední nohy na zemi, pořád jakoby rozesmátá a s pohybem pubertálního klacka – do elegance ji musel člověk „dokopat“. Povahou byla sebevědomější kopie Harpyje, a spolu také tvořily tým, kterému šéfovala Harina. Čas od času nevydržely Matyldinu svobodumyslnost a zjevnou intelektuální převahu, a napadly ji. I přes tyto občasné půtky ale všechny tři tvořily smečku a nerady byly samy. Arwen měla být pokračovatelkou rodu, ale bohužel při krytí nezabřezla a ve čtyřech letech uhynula na úraz elektrickým proudem.

A protože z Matyldiného „C“ vrhu byli jenom psi, musela Tylda zachraňovat chovatelské jméno Von Wiederholz ve svých sedmi letech a zdařilo se. S Harpyjiným synem Abelem dala celkem tři feny. Dvě z nich a jejich starší bratr tvoří nyní chovný materiál Von Wiederholz. Cvalík von Wiederholz – zanedlouho šestiletý, stále ve vynikající kondici, takže na vycházkách musí být člověk stále ve střehu. Tréninkové okruhy jeho a bratrů měly radius 30 km, svévolné trénování jsme naštěstí téměř odstranili, ale nikdy si nemůžeme být jisti, že běžící zvěř nebude příliš velkým pokušením. Nicméně díky tomuto nešvaru vím, že je schopen extrémního fyzického výkonu, a ačkoliv patří k těm nejmohutnějším psům, je velmi pohyblivý a nikdy nebyl nemocný. A pohled na 85 kg Cvalíka, jenž je veden 12 kg čtyřletou dívenkou a je opatrný a poslušný, mě vždy utvrdí v názoru na vyjímečnost německých dog.

Deniska von Wiederholz je pravá dcera své matky, lišáckým pohledem začínaje, elegancí a invencí konče. Zvídavá, přátelská a inteligentní se sklonem k rošťáctví. Cokoliv k jídlu, co není zamčeno či na řetěze, ukradne. Zejména mojí mamince mnohokrát nečekaně změnila denní menu. Delphine von Wiederholz s líbivější exteriérem než její sestra, ale tam kde Deniska nikdy neztrácí na eleganci se Delfín se svojí robustnější postavou musí k eleganci nastylizovat. Intelektem trochu pokulhává za svou sestrou, ale srovnání s Deniskou (jako s Matyldou) by sneslo velmi málo psů. Je velmi mateřský a opatrovnický typ.

Protože Deniska onemocněla borreliozou a nebylo jasné, zda bude schopna odchovat štěňata, odjela do Itálie na krytí Delfína. Z tohoto vrhu zůstala doma skvrnitá Ema.

Ema, ačkoliv pohledná fena, nedokáže svůj exteriér prodat na výstavách. Dává naprosto zřetelně najevo, že tuto činnost považuje za zvrhlou, a ke všemu získala výraznou nedůvěru k mužům. Bohužel většina rozhodčích se etabluje právě z tohoto pohlaví. Takže na výstavní kariéru jsme rezignovaly. Nicméně Ema je (kromě výstavního kruhu) velmi temperamentní, šikovná a zdravá, takže určitě dostane svou šanci uplatnit se v chovu. A jak říká moje mladší dcera: “Maminko, Emičku milujeme, viď!“

Musím se zmínit o Cipískovi von Wiederholz, který se k nám vrátil v sedmi letech. I když s námi pobyl jen jeden rok, zanechal svou stopu v našich srdcích. Naprosto hladce se přizpůsobil smečce a po rychlé aklimatizaci se stal vůdcem – samcem, a pravým džentlmenem. Naše psí holky chránil, ale taky sjednával pořádek, když se „ženský“ hádaly. Milující a laskavý, jak dovedou být dogí kluci.

Na Denisku připadl vrh F. Zvládla odchov brilantně a ještě byla nápomocna jako kojná Delfíniných štěnat, která se narodila o den později.

Gappa je náš poslední přírůstek, nyní puberťák jak se patří. Zatím to vypadá, že si vetkla v cíl připravit nás o všechny pantofle. Nebojí se naprosto ničeho, zvědavá je až člověk ztrácí nervy, a za vrchol přítulnosti považuje zakousnout se do rukávu a škubat. Naštěstí mnoho jejího temperamentu pohltí hrátky s Emou, takže škody na majetku nejsou tak výrazné…

Všichni naši psi byli pro nás zejména partneři a kamarádi. Snažili jsme se jim vštípit zásady chování v lidské společnosti dobrou socializací, ovladatelností, výcvikem. Všichni měli a mají dobrou mechaniku pohybu, jsou dobře osvalení, dobře krmeni. Pevné zdraví a odolná psychika, při pěkném exteriéru byly a jsou znaky psů „Von Wiederholz“. Naši psi jsou vždy součástí celé rodiny, i přes jejich individuální rozdílnost bylo a je jejich soužití s námi velice obohacující. Cílem našeho chovu je produkce psů, kteří svým majitelům poskytnou tolik lásky a radosti, jako naši „dogouši“ poskytují nám.